Převody jednotek energie
Energie
Základní jednotka:
Jednotky energie slouží k vyjádření množství vykonané práce, spotřebované nebo vyprodukované energie. V současné době je v Mezinárodní soustavě jednotek SI základní jednotkou energie joule (J), pojmenovaný po anglickém fyzikovi Jamesi Prescottu Jouleovi. Jeden joule odpovídá práci vykonané silou jednoho newtonu na dráze jednoho metru. Díky této přesné definici lze joule univerzálně používat jak v teoretické fyzice, tak i v běžném životě a průmyslu.
Přestože joule dominuje ve vědeckých kruzích a v oficiálních měřeních, v každodenní praxi se stále setkáváme i s dalšími jednotkami energie. V potravinářství se hojně využívají kalorie (cal) a kilokalorie (kcal), které původně udávaly množství tepla potřebné k ohřevu vody. V energetice pak převažují watthodiny (Wh) a jejich násobky, používané například k vyúčtování spotřeby elektřiny. Pro popis energie částic na mikroskopické úrovni se využívá jednotka elektronvolt (eV).
Krátké historické okénko
Samotný pojem energie pochází z řeckého slova energeia a do fyziky byl zaveden až v 17. století. Zásadní pokrok přišel v 19. století, kdy James Prescott Joule experimentálně dokázal vztah mezi mechanickou prací a teplem, čímž položil základy pro jednotnou definici energie. Kalorie byly historicky používány především při měření tepla, než je nahradil přesnější joule. Watthodina, pojmenovaná po Jamesi Wattovi, slouží dodnes k měření spotřeby elektrické energie. V moderní fyzice částic hraje významnou roli elektronvolt, který umožňuje vyjadřovat velmi malé množství energie na úrovni atomů a subatomárních částic. Tyto jednotky nám tak umožňují přesně měřit a vyjadřovat energii v širokém spektru lidských činností – od výživy přes průmyslovou výrobu až po vědecký výzkum.